[ Pobierz całość w formacie PDF ]

mosazné drc
adlo pad%1Å‚lek z nov%1Å‚ja
í doby, nejpozd%1Å‚ji viktoriánské, pak pochopiteln%1Å‚ i a
roubek
bude z téhoc
období. Tedy masový, strojov%1Å‚ vyráb%1Å‚ný kus. Strojový a
roubek pozná kac
dý. Va
ak
uvidíme."
Ve chvíli, kdy pan Boggis zakryl rukou uvoln%1Å‚ný vrut a vysouval ho ze závitu, nebylo jej
obtíc
né vym%1Å‚nit v dlani za nový. To byl dala
í z jeho osv%1Å‚d%0Å„ených triko
a b%1Å‚hem let se mu
nes%0Å„etn%1Å‚krát vyplatil. Kapsy kn%1Å‚c
ského kabátu m%1Å‚l vc
dy vyzbrojené kupou levných mosazných
a
roubko
ro
zných velikostí.
"Nate," podával moderní a
roubek Rumminsovi. "Podívejte se. Va
imn%1Å‚te si té dokonale
pravidelné spirály. Vidíte? Ale ova
em. b
e se ptám. Je to oby%0Å„ejný levný a
roubek, který b%1Å‚c
n%1Å‚
dostanete v kterémkoli dnea
ním c
elezáY
ství."
`
roubek koloval do
kladnou prohlídkou od jednoho k druhému. Dokonce i na Rumminse
ud%1Å‚lal dojem.
Pan Boggis si vloc
il a
roubovák zp%1Å‚t do kapsy i s mali%0Å„kým rukod%1Å‚lným vrutem,
vytac
eným z komody, obrátil se a pomalu proa
el kolem trojice muc
o
ke dveY
ím.
"Milí pY
átelé," Y
ekl a zastavil se ve dveY
ích do kuchyn%1Å‚, "byli jste moc hodní, c
e jste mi
dovolili porozhlédnout se po svém útulném dome%0Å„ku - d%1Å‚kuji za laskavost. Doufám, c
e vás tlachy
starého d%1Å‚dka pY
ília
nenudily."
Rummins odpoutal o%0Å„i od a
roubku. "NeY
ek ste, kolik nabízíte," pY
ipomn%1Å‚l.
"Á," plácl se pan Boggis do %0Å„ela. "Máte pravdu. Tedy abych byl zcela upY
ímný, myslím,
c
e by mi to jenom pY
id%1Å‚lalo starosti. Asi to nechám být."
"Kolik byste dal?"
"Mám tomu rozum%1Å‚t tak, c
e se toho prádelníku opravdu chcete zbavit?"
"To sem neY
ek. Ptal sem se, kolik dáte."
Pan Boggis se zadíval ode dveY
í na komodu, dal hlavu na jednu stranu a pak na druhou;
zamra%0Å„il se, vya
pulil rty, pokr%0Å„il rameny a opovrc
liv%1Å‚ mávnul rukou, jako by Y
íkal: Mám si s tím
vo
bec d%1Å‚lat hlavu?
"X
ekn%1Å‚me& deset liber. To je, myslím, rozumná nabídka."
"Deset liber!" zvolal Rummins. "Ned%1Å‚lejte si z nás srandu, faráY
i, bu
te vod tý lásky!"
"Voby%0Å„ejný dY
íví na podpal by stálo víc!" chrochtl znechucen%1Å‚ Claud.
"PY
e%0Å„t%1Å‚te si ten ú%0Å„et!" bodal Rummins a
pinavým ukazovákem do vzácné listiny tak
divoce, ac
panu Boggisovi zatrnulo. "Tady pía
ou úpln%1Å‚ pY
esn%1Å‚, jakou má cenu! Vosumdesát
sedum liber! A to stála, dyc
byla nová. Te
ka je to staroc
itnost a má cenu dvakrát v%1Å‚%0Å„í!"
"Ra%0Å„te prominout, pane, ale nemá. Je to replika z druhé ruky. Ale víte co, pY
íteli? PY
ipadá
mi sice, c
e d%1Å‚lám hloupost, ale zvednu nabídku na patnáct liber. Co vy na to?"
"Padesát," navrhl Rummins.
 Panu Boggisovi prob%1Å‚hlo po zadní stran%1Å‚ nohou ac
do chodidel sladké mraven%0Å„ení jako
tisíc jehli%0Å„ek. A m%1Å‚l ji. Byla jeho. Bez debaty. Ale léta praxe a zákony obchodu v n%1Å‚m
vyp%1Å‚stovaly zvyk stla%0Å„it nákupní cenu co nejníc
e, jak jen bylo v lidských silách moc
né, a ten v
n%1Å‚m byl zakoY
en%1Å‚ný pY
ília
siln%1Å‚ na to, aby se vzdal tak lehce.
"Milý pane," zaa
eptal sametov%1Å‚, "jediné, o co skute%0Å„n%1Å‚ mám zájem, jsou nohy. Moc
ná c
e
v budoucnu n%1Å‚jak upotY
ebím i zásuvky, ale to ostatní, vlastní korpus, je - jak správn%1Å‚ poznamenal
váa
pY
ítel - jenom palivové dY
íví."
"TY
icet p%1Å‚t," smlouval Rummins.
"To nejde, opravdu ne! Tu cenu nemá. Ostatn%1Å‚ nem%1Å‚l jsem vo
bec pY
ipustit, abychom se
handrkovali o cen%1Å‚. Je to celé omyl. Navrhnu poslední %0Å„ástku a pak uc
musím jít. Dvacet liber."
"Beru," chytil Rummins pY
ílec
itost za pa%0Å„esy. "Je vaa
e."
"A jejda," spráskl pan Boggis ruce. "To jsem tomu zase dal. Vo
bec jsem si s tím nem%1Å‚l
za%0Å„ínat."
"Te
uc
se z toho vykroutit nemo
c
ete, faráY
i. Vobchod je vobchod."
"Ano ano, já vím."
"Jak to chcete vodvízt?"
"Kdybych zajel s autem do dvora, byli byste, pánové, tak hodní a pomohli mi ten
prádelník naloc
it?"
"Naloc
it? Takovou skY
íH
do auta nenacpete! Na to byste musel mít nákla
ák!"
"Ani bych neY
ekl. Uvidíme. Parkuji u silnice. Jsem zpátky co by dup. N%1Å‚jak si s tím ur%0Å„it%1Å‚
poradíme."
Pan Boggis pY
ea
el pY
es dvorek a vykro%0Å„il vraty na cestu, která se táhla pY
es pole k silnici.
Popadaly ho neovladatelné záchvaty chichotání a v c
aludku cítil tisíc malých bublinek, které jako
by mu stoupaly do hlavy a vesele mu a
um%1Å‚ly temenem jako perlivá voda. PryskyY
níky v polích se
prom%1Å‚nily ve zlaté dukáty blya
tící se na slunci. Pan Boggis odbo%0Å„il z cesti%0Å„ky na louku, aby se
mohl brodit záplavou kvítko
a naslouchat jemnému cinkotu kovu pod nohama. Bojoval s
nutkáním dát se do b%1Å‚hu. Ale duchovní zásadn%1Å‚ neb%1Å‚hají. Do
stojn%1Å‚ krá%0Å„í. Tak do
stojn%1Å‚ krá%0Å„ej,
chlap%0Å„e. Zachovej klid. Není kam sp%1Å‚chat. Máa
ji! Komodu, která stojí patnáct nebo dvacet tisíc
liber, jsi práv%1Å‚ koupil za dvacku! Boggisovu komodu! Za deset minut ji máa
sloc
enou vzadu ve
voze (vejde se tam snadno) a povezea
si ji do Londýna a celou cestu si budea
prozp%1Å‚vovat! Pan
Boggis si veze Boggisovu komodu v Boggisov%1Å‚ steja
nu. Historická událost. Co by za to kac
dý
novináY
dal, aby z toho m%1Å‚l fotku! b
e by n%1Å‚komu zavolal? TY
eba. Vy%0Å„káme. Báje%0Å„ný den! [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]